Její jméno mi bylo známo již rok před jejím narozením. Ovšem co mi známo rozhodně nebylo, vše co mě s ní čeká...

Asarah se narodila 30.01.2005. Asi 10 dní poté, co nám její maminka „Viky“ začínala demonstrovat příchod porodu, pravidelně obden a vždy kolem druhé hodiny ranní. Za celý život jsem nenahrála tolik všech možných i nemožných karetních her, jako když si Vikynka již zmíněným způsobem hrála s námi.

Asarah je prvorozené štěňátko vrhu „A“. Hned, jak jsme jí spatřili, bylo nám jasné, že tahle holčička je Asarah a žádná jiná. Byla kouzelná... ovšem jen pár týdnů. Jakmile otevřela očíčka, prakticky hned měla vybraného majitele a domov. Prý, že u mě je to celkem ucházející a že i já docela ujdu, tak proč by měla akceptovat někoho jiného. A to myslím doslova. Odmítala i hlídání od mé maminky, která ji přivedla na svět. Takový nevděk, že? Takový nevděčný prcek, který se ještě ani pořádně sám neuměl postavit na nožičky a už se vzteká, co to jde, jakmile mě nemá vedle ohrádky.

Asarah si sice vybrala majitele, nicméně nevěděla, že jí si už též někdo vybral... Byla zamluvená dlouho předem. Snažila jsem se ji proto příliš nerozmazlovat, ale bohužel mi to moc nešlo, když ona tolik rozmazlovala svou přízní mě. Z dohody mezi mnou a jejím potenciálním budoucím majitelem nakonec sešlo, jelikož jeho jednání náhle nabralo nekorektních tendencí. A tak se Asarah zaradovala a spokojeně dál mroukavě bumbala mlíčko, zásadně se svým nenasytným bříškem vystrčeným nahoru všem na obdiv.

Nicméně Asarah neměla možnost radovat se příliš dlouho. Když jí byly tři měsíce a já už pomalu začala přemýšlet o jejím stálém místečku na spaní u mě v posteli, přišel ze zahraniční e-mail s žádostí o malou Asarah a celkovým textem, jež se zdál seriozní, což se (bohužel) moc často nestává. Po četné výměnné korespondenci bylo téměř rozhodnuto, že Asarah bude mít postýlku jinde. Přes 1000km daleko ode mne...

Měla jsem Asarah naposledy ostříhat a za dva týdny ji seznámit s jejími novými majiteli. Všechno by klaplo, ale to by na mě ten rozpustilý prcek nesměl koukat tak, jak to jen ona umí. To by se mne nesměl dožadovat tak, jak to jen ona umí. To by mě už nesměla mít tolik ráda... Jistě, nakonec vyhrála ta malá paličatá „obluda“ a bylo rozhodnuto, že zůstane u mne.

V necelých 4 měsících se byla Asarah poprvé podívat, mimo soutěž, na výstavě. Přišel první zvědavec, zda si ji může prohlídnout. Přitakala jsem a dotyčná slečna jí následně povídá: „Ahoj, Sárinko!“ No, já myslela, že vylítnu stropem. Odsekla jsem: „To není Sárinka! To je Asarah!!“ Kde jsou ty časy? Dnes to je Asarah jen výjimečně. Běžně je to Sáša, Sášenka, Sušenka, Šašek, Šaškouna, pes šaškovitý... jo a nesmím zapomenout na naší písničku, kde ji též volám jedním z jejích dalších milion jmen“ Šušu, dej mi tu pušu a buď moje Šušu!! =)“

Asarah se vyvíjela. No, tedy, ehm... Mezi svými čtyřmi a devíti měsíci to byl prazvláštní živočich. Říkala jsem si, že co asi nemá na kráse, tak má v povaze. Protože dokonalejšího pejska jako takového jsem si přát nemohla. Nesmírně milá, přátelská, společenská. Ke psům i lidem. Chováním naprostá princezna!

Asarah rostla a já rostla z ní. Velmi, ale opravdu velmi zlobila. To bylo pořád něco. Nebyla chvíle, kdy by něco neničila a když nebylo co ničit, i tak si něco vždy našla. Ale dobře si mě vytrénovala. Dnes, ať už provede cokoliv, nehne to se mnou ani o píď. Ať jde o zničené oblíbené oblečení, o zničené oblíbené video kazety, ovladač na televizi, zdi, dveře... a asi si říkáte, proč nezmiňuji třeba pohovku? Z jednoduchého důvodu – protože ji raději už nemáme!

Ovšem nejvíc Asarah excelovala na své první výstavě. Jistě, že jsme doma poctivě trénovaly a já se dmula pýchou, že pokud v kruhu předvede jen polovinu toho, co ukazuje doma, budeme za hvězdy. No. Za hvězdy jsme skutečně byly. Nastoupily jsme do obrovské konkurence, v baby show nevídané. Vše probíhalo perfektně, dokud rozhodčí nedal pokyn k pohybu. Asarah se to opravdu moc líbilo! Neviděla tedy důvod, proč by se měla též zapojit, když je tak hezké z prostřed kruhu sledovat všechny ty krásně běhající pejsky. Jaké bylo tehdy překvapení, když Asarah v soutěži i tak zvítězila. Velká poklona rozhodčímu, který umí odhadnout budoucího šampiona i ve věku 5 měsíců, kdy se prozatím jako šampion ještě rozhodně vůbec nechová...

Na žádné z následujících výstav již problém s předvedením nebyl. Asi se Asarah chtěla uvést zcela výjimečně, naprosto odlišně od všech s ní soutěžících pejsků, aby si ji skutečně všichni velmi dobře zapamatovali. To je jí podobné =)

Jakmile se Asarah přehoupla přes hranici devíti měsíců, nestačila jsem zírat. Z ošklivého káčátka rostla skutečně nádherná pudlí slečna. Jo, to moje maminka byla na koni, když jsem se jí asi desetkrát denně ptala, zda mi někdo Asarah nevyměnil. Odezva byla stále stejná: „Vždyť jsem Ti říkala, že bude krásná. To pořád jen Ty na každém hledáš mouchy!“

No, tak jo. Tak jsem měla krásnou, milou a neposednou Asarah.

Třikrát mě Asarah opravdu rozbrečela. Prvně, když mi zlikvidovala soupravu luxusního spodního prádla. Podruhé, když ve věku 10 měsíců a 3 dny získala titul Nejlepší pudl výstavy KPaCHP. Potřetí, když se ve věku 21 měsíců stala v Poznani Vice světovou vítězkou 2006!

Veškeré naše peripetie kolem světové výstavy v Poznani byly velmi vtipné. Maminka se rozhodla, že ne a ne a ne, že tam prostě nepojedeme. Nechala jsem to být. OK, na světovku letos nepojedeme, i když je za bukem. No nic. Když bylo pár dní před druhou uzávěrkou, maminka obrátila a že prý tam pojedeme, ale jen se podívat. Tak to jsem se já zase postavila rázně proti. Buď tam nepojedeme vůbec, nebo pojedeme vystavovat. Nakonec jsem tento boj vyhrála za cenu maminčina neustálého popuzeného brblání, které trvalo od podání přihlášek až do doby, než byly naše dvě holky – Asarah a Angelica – odposouzené.

Přijeli jsme na výstaviště a já vyrazila nadšeně na průzkum. Vrátila jsem se s rozhodně jiným výrazem než nadšeným. Spíš takovým... rozpačitým =)) „Mami, viděla jsi ty pejsky? (smích) Oni vypadají celkem k světu... To bude asi tím, že jsme na světové výstavě, viď? (smích)“ A v takovém duchu u nás probíhal vlastně celý den. Po přečtení katalogu a obhlídnutí konkurence jsem zkrátka odmítala brát cokoliv vážně a nepokrytecky musím přiznat, že mi přišel vtipný každý, kdo se tam snažil něco vážně brát =)

Angelica soutěžila v mezitřídě, předváděla ji maminka. V konkurenci měla psané další 3 feny (z Ruska, Ukrajiny a Dánska). Upravila jsem Angelice top-knot a mamča se s ní vydala do kruhu. Postavila Angelicu do výstavního postoje a otočila se na jejich konkurenci. Maminy pyšný obličej se rázem změnil v šokovaně semknutou grimasu. Chvíli jsem nechápala proč. Až když jsem si prohlídla ostatní feny v jejich třídě, pochopila jsem. Konkurence všech 4 fen byla na vnější pohled vyrovnaná, jak jsem to snad ještě nikdy neviděla. Všechny pudlice podobné v typu, v srsti a úpravě si také neměly co vyčítat. Na podrobné sledování, které by mi umožnilo tip na umístění naší holčičky jsem neměla čas, jelikož jsem doupravovala Asarah, která startovala hned po Angelice, ve třídě otevřené. A tak jsem já za kruhem trnula stejně, jako mamka uvnitř kruhu, jak to asi dopadne, protože na letmý pohled mohla vyhrát každá ze čtyř zúčastněných fen!

Pan rozhodčí Anatoli Zhuk z Běloruska se sešlou konkurencí ovšem nezdál být zaskočen vůbec. Měl oproti divákům tu výhodu, že si všechny feny mohl nejen několikrát nechat předvést v pohybu, ale i důkladně osahat a tak také učinil. Přišlo vyhlašování míst. Čtvrté místo a naše nebylo. Zhluboka jsem si oddychla. Třetí místo také naše nebylo. To už jsem chrochtala blahem. Angelica se usadila na místě druhém a já byla velmi spokojená, pyšná na Angelicu i maminku, která se u pořadí řádně nafukovala, když se vrátila z kruhu přijímala gratulace a dotčeně hledala mě, kde jsem, proč jí také negratuluji?? V té euforii si neuvědomila, že já už jsem s Asarah zase dávno v kruhu!!!

S Asarah jsem do kruhu nastoupila naprosto bez nervů. Přišlo mi nesmyslné něco hrotit v konkurenci 10 krásných fen (1x Belgie, 1x Holandsko, 1x Maďarsko, 2x Rusko, 1x Německo, 1x Litva, 1x Švýcarsko, 2x Česká republika), mezi kterými ta má byla druhá nejmladší! S myšlenkou, že Asarah má vše teprve před sebou, a tím pádem i klidnou hlavou, jsme prošly základním posouzením. Rozhodčí se jal vybrat ze třídy čtyři nejlepší a já se v duchu pomalu měla k odchodu a chystala jsem si gratulaci pro maminku a pochvalu pro Angeliku tak, aby nezněla příliš fádně. No, musela jsem s tím ale ještě chvíli počkat. Mezi čtyřmi nejlepšími zůstala i Asarah! Teprve v tom okamžiku jsem se v kruhu probudila - myšlenkou, že tu asi nejsme jen do počtu?? A tak jsme s Asarah konečně začaly hrát na to, že jsme na výstavě a ne na výletě.

Dál vám toho moc nepovím, protože mám okno.Vím jen, že se běhalo a stálo a běhalo a stálo, a my s Asarah se snažily a nic nechápaly =)

Přišlo rozdělování pořadí. Čtvrté místo a my to nebyly. (Takže jsme ještě víc nechápaly). Třetí místo a my to nebyly. (Takže jsme ještě mnohem víc, než víc, nechápaly). Druhé místo a my to nebyly. (Co?!) Asarah byla první!!!

A pak zase nic nevím. Vím jen, že jsem brečela a podívala se na maminku za kruhem, která také brečela a (nejen) kolem ní byli lidé, kteří nám fandili a tleskali... A pak přišla Asarah „babička“, která když zjistila, proč znovu češeme, když jsme už ve třídě byly, tak také brečela… Takže jsme všichni brečeli, u toho jsem přečesávala Asarah do soutěže o CACIB, přijímala pusy a předávala je zase Asarah =)

Podruhé do kruhu jsme nastoupily opět v klidu. Když už jsme dostaly ještě mnohem víc, než v co jsme doufaly, další přídavek nám už vůbec nepřišel na mysl. A tak co říct k tomu, že Asarah získala r.CACIB za šest a půl letou fenou z Ruska? Nemám slov. Taková radost se nedá popsat...

Ještě dnes, když píšu tento článek, derou se mi do očí slzy, stejně jako v moment, kdy se Asarah ve svých 21 měsících stala v Poznani Vice světovou vítězkou 2006. Ta Asarah, která po mamince převzala tradici vyhrabávání kráterů na zahradě, takže se vždy domu vrací spíš jako čuník, než jako pudlík. Ta Asarah, která má oblibu v kličkování mezi tújemi, z nichž si vždy donese domu novou ozdobu srsti na hlavě a na patách. Ta Asarah, jež mě přivedla k šílenství, když se jednoho dne rozhodla, že by zkusila lovit myši. Ta Asarah, která se ve svých třech týdnech moudře rozhodla, že její paničkou budu já sama, protože nikdo jiný by jí snad ani nebyl schopný a ochotný tolerovat takové darebačiny, které snad jen ona může vymyslet!!!

A proč tu vlastně tak bezostyšně „pomlouvám“ ten svůj poklad? Aby si ti, kdož tak ještě neučinili, uvědomili pár věcí: Výstavně úspěšný pes nemusí žít v kleci a třikrát denně se česat. I když pudl bude na výstavě působit jako noblesa sama, neznamená to, že doma nikdy neudělá loužičku, nebo že se namátkově nerozhodne prozkoumat obsah vašeho odpadkového koše. Pes bude vždy v první řadě psem a v tomto případě je úplně jedno, zda je to oříšek, nebo výstavní exemplář. Konec konců i vedle toho výstavního exempláře se můžete jednoho rána vzbudit a zjistíte, že tak po dobu následujícího půl roku bude vypadat jako oříšek, neboť se zrovna rozhodl vymyslet si svůj vlastní sestřih srsti, který se s tím vaším vůbec, ale vůbec neshoduje...

Sandra Grünfeldová, chovatelská stanice „De Nigromanta“

www.de-nigromanta.com